Šírenie dezinformácií a pseudovedeckých bludov je bežnou stratégiou náboženských fundamentalistov a samozvaných „ochrancov života”. Český klub skeptikov Sisyfos nedávno rozdal anticeny Bludný balvan, ktorými každý rok upozorňuje na škodlivé pseudovedecké názory šírené jednotlivcami aj organizáciami. Strieborný Bludný balvan v kategórii družstiev získalo Hnutí pro život, ktoré sa pomocou nepravdivých informácií snaží obmedziť možnosti voľby v oblasti ľudskej reprodukcie a sexuality.
Prepis videa z udeľovania anticeny:
Komitét pro udělování bludných balvanů při Českém klubu skeptiků Sisyfos oznamuje, že v kategorii družstva za rok 2021 získává stříbrný bludný balvan Hnutí pro život za odborné poradenství a objevy v oblasti vojenství, posunutí ochrany nenarozeného dítěte až do okamžiku ejakulace, za předcházení epidemií neexistujícího syndromu a za propagaci alternativní chirurgie. Inspirováno zajisté naši slavnou minulostí, kdy křižáckým vojskům stačilo pouze zaslechnout zpěv husitských šiků, aby se dali na bezhlavý útěk, doporučuje Hnutí pro život ženám ve válečné zóně tzv. akustickou obranu. Ve svém statusu odmítajícím nákup antikoncepce pro ukrajinské ženy, které byly obětí znásilnění, totiž uvádí: „Proč Češi nepřispěli namísto toho na nákup houkadel, pepřáků nebo elektrických paralyzérů?“ Jistě, pepřáky a elektrické paralyzéry obrannou úlohu mají. Ovšem působí až při kontaktním boji. Houkadlo má oproti tomu ve válečném konfliktu nezastupitelnou úlohu již na dálku. Vždyť která armáda, který osvoboditelský šik by se nedal na ústup před mocným zvukem správně použitého houkadla. Možná jste k takto nasazené obraně skeptičtí. Výstražné sirény, střelba, dopadající bomby, či hroutící se nemovitosti by přece mohly kapesní houkadlo poněkud zneefektivnit přehlušením. Ale nevadí.
Hnutí pro život má v rukávu ještě alternativní, jednoduché a kýmkoliv využitelné univerzální řešení všech lidských problémů: smrt. Slyšeli jste snad někoho, kdo by si na svou vlastní smrt stěžoval? Není proto divu, že smrt doporučuje i pravidelný zahajovatel a velký příznivec Pochodu pro život, emeritní pražský arcibiskup Dominik Duka. A to po vzoru Anny Kolesárové, která „se bránila znásilnění rudoarmějcem a zaplatila za to životem. Stačil výstřel ze samopalu, aby její život skončil. V úctě před velkým počtem mladých dívek i žen, které zaplatily za tuto obranu svým životem, považuji za nutné, abychom skutečně vyvinuli co největší úsilí nejenom jak těmto zločinům zabránit, ale také i v úctě pokleknout před těmito vzory statečnosti. Ano, je to mimořádné řešení. Hrdinské řešení a myslím, že ho také málo zdůrazňujeme“. Takže milé ženy – nezoufejte. Pokud nezaberou houkadla a pepřáky, ještě pořád můžete umřít. Všechno bude v pořádku, hlavně když si nevezmete antikoncepci. Ta – a zejména ta antikoncepce na jejíž nákup příspěvek Hnutí pro život reagovalo – je totiž mimořádně problematická.
Zatímco zahraniční proti-potratová hnutí zpravidla považují za podmínku nutnou a postačující ke vzniku dítěte obdařeného duší pouze kompletní genetickou informaci vzniklou splynutím vajíčka a spermie, naše Hnutí pro život se progresivně vydalo tam, kam se dosud ani morula nevydala. Tedy ještě před okamžik oplodnění. Málo se o tom ví, ale Postinor II. – antikoncepční pilulka, proti níž se Hnutí pro život dle své facebookové stránky vymezuje již minimálně od roku 2011 – „způsobuje nelidsky krutý potrat se zpětnou platností“, tedy ještě před oplodněním vajíčka ve vejcovodu, případně dokonce před jeho uvolněním z vaječníků. Otázkou zůstává, zda se hnutí spokojí s protesty proti antikoncepční pilulce, nebo zda bude pokračovat a požadovat také trest smrti za hromadnou vraždu pro všechny planě ovulující ženy či planě ovulující muže. Není-li dle vás vlastní smrt dostatečně dobrým řešením potenciálního násilného oplodnění a nejste-li zároveň nakloněni považovat neoplodněné vejce v době kolem ovulace za samostatný život hodný ochrany, má pro vás tisková mluvčí Hnutí pro život Zdeňka Rybová i argument čistě ekonomický: vedoucí linky pomoci. Ano té linky, kam se zoufalá žena obrátí s touhou po nesouzení a pomoci. Totiž v rozhovoru pro Denník N zcela správně doufá, že konflikt jednou skončí a znásilněná žena z válečné zóny, která potom „označí násilníka a dokáže, že došlo k následkům“, se může dočkat happyend-u v podobě „doživotního výživného a odškodnění za násilí“. Uznáváme sice, že násilníkovi podobné dítě s jeho DNA je docela dobrým důkazem doživotních následků znásilnění. Představou, že se však postižené ženy za pár let dočkají náhrad od padlých či v hlubinách Ruska ztracených agresorů, řadíme spíše do říše pohádek.
A když už mluvíme o pohádkách a o věcech. které se sice nestaly, ale mohly se stát, osvětová kampaň Hnutí pro život „Nesoudíme – pomáháme“ informuje mladé ženy mimo jiné i o nebezpečí tzv. post-abortivního syndromu, který je na rozdíl od výživného od válečných zločinců s velkou pravděpodobností postihne, pokud podstoupí interrupci. Oč přesně jde, se dozvíme na webu hnutí: „Post-abortivní syndrom je souhrn především psychologických příznaků objevující se v důsledku prožitého umělého či spontánního potratu. Jde o prožité trauma zasahující nejen ženu, ale také partnera (otce dítěte) a někdy i jejich děti rodinu a přátele, kteří se účastní rozhodnutí o potratu. Jako u každého traumatu se člověk snaží zapomenout na zlý zážitek a popírá nebo přezírá jakoukoliv bolest, která může následovat.“ V České republice je ročně provedeno kolem dvaceti čtyř tisíc interrupcí. Současná průměrná rodina má 2,1 členů a každý z partnerů má dva rodiče a dva až pět přátel. Máme tu tedy 200 až 400 postižených tímto syndromem ročně. I nejhorší varianty covidu tak mohou před touto nekonečnou epidemií jen bezmocně blednout závistí. Naštěstí pro nás, jakkoliv duševní nepohoda po prodělaném potratu zajisté nastat může (o to spíš při chtěných těhotenstvích ukončení ze zdravotních důvodů), mezinárodní klasifikace nemocí něco jako post-abortivní syndrom nezná. Spiknutí gyneko-lobby pochopitelně vyloučit nemůžeme. Navíc musíme ocenit přínos zmíněných informací pro pacientky se zdravotními komplikacemi indikující interrupci. Opět si totiž můžeme všimnout užitečnosti výše popsaného univerzálního řešení. Načež riskovat post-abortivní syndrom, když si můžete v klidu počkat na smrt? K dalšímu výzkumu navrhujeme otázku, zda post-abortivní syndrom – pokud skutečně existuje – nezpůsobují především věřící příbuzní a samotné Hnutí pro život. Jako první k otestování se nabízí hypotéza, že tento efekt v mimořádně silné podobě vyvolává stoupenec Hnutí pro život, pravoslavný kněz Libor Serafin Halík, pravidelně vyřvávající žalmy před brněnskou porodnicí na Obilním trhu. Testování však bude tentokrát ztíženo výběhem kontrolní skupiny. V jeho případě existuje důvodné podezření, že svými happeningy vyvolává post-abortivní syndromy i u lidí, kteří se s žádným potratem v životě nesetkali.
Houkadla nepomohla, smrt jste nezvolili, bojíte se post-abortivního syndromu a ke všemu se vám stala nepříjemnost se jménem mimoděložní těhotenství? Nevadí. I pro vás má Hnutí pro život řešení. Tzv. translokace embrya z vaječníku do dělohy je podle nich totiž „dostupnou možností záchrany dětí počatých při mimoděložním těhotenství“. Ať už to tedy znamená cokoli, jediné, co ještě stojí v cestě širšímu využití této záchrany, je informovanost nejenom laické ale především odborné veřejnosti. Lékaři totiž o této jednoduché a dostupné možnosti zpravidla nemají ani tušení. A to přesto, že se zákrok v historii povedl už dokonce dvakrát, v letech 1917 a 1990. Pravda, k první operaci nemáme téměř žádné informace týkající se vlivu zákroku na embryo a druhý výkon neodpovídá tak nějak současným Lege artis postupům, které se snaží eliminovat nutnost většího chirurgického zákroku u pacientů a tím riziko komplikací, včetně zhoršení naděje na budoucí úspěšné těhotenství. Ale nechceme si těmito škarohlídskými fakty hatit sny o široce dostupné a bezpečné proceduře, tak si maminku trošku rozřežeme – co by se asi mohlo stát… Mimoděložní těhotenství je rizikové i teď a tech pár případů se v ostatních už nějako ztratí. A pokud během následujících desetiletí se podaří zachránit jedno nebo dvě další děcka, bude ta oběť stát za to.
To snad ne. Už vám ta alternativní ochrana života stačila? Nám také. Příznaky, že se Hnutí pro život pohybuje spíše ve světe alternativní reality, bylo zřejmé po celou dobu jeho existence. Nebrání to však jeho široké podpoře ze strany soukromých osobností i státních institucí. V případě kampaně „Nesoudíme – pomáháme“ šlo o podporu 72 osobností a 86 měst a obcí, 25 nemocnic a dalších 33 zdravotnických zařízení. Pochody pro život si vysloužili mimo jiné podporu od Českých drah, České pošty, Dopravního podniku hlavního města Prahy a záštitu Jana Wolfa, hlavního radního města Prahy a prezidenta republiky Miloše Zemana. Někteří z tech, co se na tom podíleli, snad už vystřízlivěli na jaře 2022 v souvislosti s kauzou houkadel. Nic se však nemění na tom, že se až do ní nechali manipulovat šlechetně znějící ochranou nenarozeného života. Naděje, že se z bludného balvanu za alternativní sebeobranu, gynekologii, psychologii a chirurgii poučí Zděnka Rybová a další účinkující atrapy psychologické pomoci pro nečekaně těhotné – tedy Hnutí pro život – je mizivá. Mohly a měly by se ale poučit alespoň jeho podporovatelé. Aby příště nepřiklepli podporu prvnímu marketingově přitažlivému názvu, který se na usměje.
Kategórie: Články
Štítky: Bludný balvan, interrupcia, práva žien, sexuálne zneužívanie, Sisyfos, znásilnenie
